experimenty lukyho a michala

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

výroba Sekery a palice

Sekery a palice


Sekery a palice mohou být nejbezpečnějšími i nejnebezpečnějšími zbraněmi, které můžete potkat. Jejich bezpečnost je v tom, že měkce vstřebají sílu úderu, nebezpečné jsou tím, že při snaze udělat co nejměkčí nebo co nejefektnější hlavici to přeženete s hmotností a zbraň se stane těžkou a neovladatelnou. Obecně platí, že žádná zbraň s těžištěm na konci by na dřevárně neměla vážit více než půl kila až kilo (křehké děvče až urostlý junák), u jednoručních zbraní ještě méně (rána měkkou hlavicí sice nebolí, ale má příliš velkou kinetickou energii a nepřítele může nebezpečně povalit či odhodit). Silové prorážení krytů je proti pravidlům - během boje musíte kontrolovat svoji zbraň!

Sekery: Ostří sekery se při dopadu musí měkce ohnout a tím plynule vstřebat energii úderu. Pokud je ostří moc pevné a tvrdé, ohne se jen u konce nebo se celé zlomí. Správně se má ostří sekery ohnout rovnoměrně tak, aby co nejlépe utlumilo ránu - viz obrázek vpravo. Rovnoměrného ohnutí rány docílíte tím, že budete postupně zeslabovat tloušťku ostří sekery (počet vrstev jekoru, většinou od 2 do 4) - viz obrázek vlevo, část 1 a 2.

Ideálním materiálem na výrobu ostří sekery je jekor (určitě ne koberec nebo linoleum!). Na ostří sekery jsou vhodné 2-3 (u kořene i 4) vrstvy, ale závisí to i na tloušťce (a tuhosti) jekoru, který máte.. Jekor můžete sešít nebo snýtovat sedlářskými nýty, díry dělejte průbojníkem. Jekor můžete také slepit chemoprenem, prenocelem a podobnými lepidly. Je ale nutné počítat s tím, že lepidlo způsobí výrazné ztvrdnutí jekoru. Toho je možné s výhodou použít k zajištění rovnoměrného ohýbání ostří sekery. U topora používáte lepidlo hustě po celé ploše a směrem k ostří postupně snižujete poměr plochy natřené lepidlem a ke konci už jen tu a tam ťupnete lepidlo. Díky ztvrdnutí po natření lepidlem použijete jen dvě vrstvy jekoru a sekera tak bude lehčí. Správný odhad lepidla ale chce trochu praxe (vyzkoušejte si to předem jen na pásku jekoru).

Nové ostří je ještě málo ohebné, před použitím je dobré ho pěkně omlátit o něco oblého a tvrdého (ne na první bitvě o bojovníky v řadách nepřítele!!). Pozor, nikdy nenatírejte jekor barvami, ztvrdne a je nebezpečný. Pokud chcete sekeru natřít, oblepte ji kobercovkou a teprve poté ji natřete.

Měkčí (ale méně trvanlivé ostří sekery můžete udělat z karimatky. Ta je ale obvykle málo pevná a tak ji můžete uvnitř vyztužit 1-2 vrstvami jekoru, který teprve překryjete z každé strany přečnívající karimatkou - viz obrázek vlevo, část 3. Karimatku je třeba dobře omotat kobercovkou, aby něco vydržela.

Nikdy nestrkejte dovnitř ostří sekery molitan nebo jiné „polstrování“, taky extra neoblepujte nebo neobšívejte ostří nějakým polstrováním (měkký jekor případně olepený kobercovkou stačí) - sekera by byla moc těžká a nebezpečná. Přečnívající část topora (na obrázku vpravo dole jsou vždy namalována) by měla být buď dobře vypolstrovaná třeba molitanem nebo ještě lépe skytá v těle sekery (jekor by měl sahat 2-3 cm za konec dřeva).

Jekorovou (jekorovo - karimatkovou) hlavici sekery připevněte na topor několika malými ruty s podložkami (ty by němely být ostré ani vyčnívat - minimálně je přelepte kobercovkou). Pokud se vám někdy zlomí topor, sundáte hlavici a dáte ji na nový topor.

Různé návrhy na tvary ostří seker jsou na obrázku vpravo. Ostří seker nedělejte příliš široké, sekera není štít. Široké sekery jsou příliš těžké a neovladatelné. Dvoubřité sekery ponechejte raději pro obouruční zbraně, jednoruční sekery dělejte jednobřité (jsou lehčí a ovladatelnější a navíc při boji jednoruč nepotřebujete druhé ostří). U seker nedělejte moc dlouhé "háky", hodně plandají a nešikovně se zachytávají o nepřátelské zbraně. Nezapomeňte, že délkou sekery či palice se myslí největší naměřitelný rozměr, tj. úhlopříčka. Také vynechejte bodce, sekerou se nesmí bodat.

Nejjednodušším druhem palice je kyj. Na topor pevně připevněte delší molitanovou hlavici (viz obrázek vlevo) a omotejte ji kobercovkou (moc ji nestahujte!). Hlavice kyje by se neměla lámat, neměla by padat, sklouzávat ani moc vlát. Můžete ji ozdobit děsivými hroty vyřezanými z molitanu (nejlépe hustého, tmavě šedého). Přilepte je chemoprenem a počítejte, že časem se některé urvou.

Další druhy palic jsou na obrázku vpravo: 1) Bojové kladivo vyrobte z bloku (či několika bloků) pevnějšího (hustšího) molitanu a obalte ho ušitým látkovým potahem (hlavice palic je lépe nestahovat kobercovkou, ale nechat volnější - nejsou při stejné velikosti tak těžké a jsou měkčí). 2) Bojovou palici vyrobíte tak, že smotáte pás silnějšího molitanu a nasadíte ho na topor. Na stažení opět použijte raději látkový obal a ne kobercovku. 3) Nejlepší (nejbezpečnější) palici vyrobíte tak, že omotáte konec toporu širokým pásem molitanu (molitan musí na konci o několik centimetrů. přesahovat topor). Tento druh palice ani nemusí být moc tlustý (cca 5cm molitanu stačí). Palici můžete opět ozdobit molitanovými hroty. Tato konstrukce je nejlehčí, nejpohyblivější a má široký pás dobrého polstrování. Samozřejmě můžete vyrobit i různá bojová kladiva z karimatky apod. Co však není příliš dobré, je tzv. "perový" palcát. Jednotlivá pera jsou buď příliš tvrdá, nebo se při dopadu ohnou a vy zasáhnete nepřítele holým toporem mezi pery. Opět platí, že konec topora (na obrázku namalovaný) by měl být ukrytý uvnitř hlavice.

Problém bývá připevnění toporu k hlavici. Pokud vyrobíte molitanovou hlavici, uděláte do ní díru a do té zalepíte topor, nebude to držet a topor se bude vytrhávat. Většina lidí to řeší přidáním důkladného omotání kobercovkou, kterou přichytí hlavici k toporu. To je ale jednak drahé, jednak zbraň nehorázně těžkne (časem se té kobercovky může "nastřádat" i čtvrt kila) a stále to nedrží, jak by mělo. Jedno vhodné řešení je, ale je použitelné jen pro kladiva (hlavice ve tvaru kvádru). Na konec toporu přichytíte malými vruty a lepením obdélník z jekoru, na který pak z obou stran přilepíte jednotlivé molitanové půlky hlavice. Je to namalováno na obrázku vlevo (tmavě šedá - topor, černá - jekor, světle šedá - molitan).

Topor na sekeru či palici seženete podobně jako čepel na meč. U seker a palic je opravdu nejlepší zajít někam na stromky (nevadí zde nesymetrický, mírně prohnutý tvar). Důležitá je tloušťka toporu. Průměr 2cm je málo, může se zlomit. Tak akorát je průměr 2,5cm. Průměr 3cm nebo násada na motyku je už maximum vhodné jen pro silnější jedince (alespoň 80 kilo mužné váhy :-) nebo nejlépe pro obouruční zbraně.

U toporu je velmi důležité, aby byl vypolstrován (minimálně jedna vrstva mirelonu) ve své celé horní polovině (včetně případného konce přečnívajícího za palici - viz obrázek vlevo. Často se totiž stává, že zasáhnete nepřítele toporem těsně pod hlavicí. Razance rány je veliká (těžiště na konci zbraně), ale tlumící efekt palice chybí - můžete způsobit ošklivá zranění i otřes mozku. Vypolstrování toporu už je běžným standardem. Topor doporučujeme na konci trochu rozšířit, aby nevyklouzával z ruky a nejlépe opatřit i pevným (silná kůže či textilní popruh) řemenem, který použijete jako poutko, aby jste v boji nepřišli o zbraň (háky na sekeře či hlavice palice se občas zachytí o cizí zbraň). Řemen musíte přidělat ke konci toporu velmi důkladně (buď protáhnout dírou v toporu nebo přišroubovat několika malými vruty).

Řemdih či biják je lehký míček na kusu provazu na kratší násadě. Je to jednoruční, velmi vzácně (a nerealisticky) i delší obouruční zbraň. Je velmi obratný a může se dostat i za kryt či za štít. Jeho vlastnosti jsou však natolik odlišné od obdobné ocelové zbraně (která je pěkně těžká, pomalá a nebezpečná), že ho ne všude vidí rádi. U nás zavedená standardní délka dřevěného topora je 40 cm a maximální délka provázku s koulí (dohromady) 35 cm. Celkem tedy 75cm, což je méně než 90cm u jednoruční zbraně, ale vyvažuje to pohyblivost bijáku a jeho schopnost dostat se za roh.

Jako míček jsou zakázány tenisáky a podobně těžké či tvrdé koule. Nejlepší jsou pěnové míčky nebo něco podobného. V kouli rozhodně nesmí být žádná zátěž ani nic tvrdého. Kouli je nejlépe zašít do pytlíku z pevné látky a ten velmi důkladně přišít k provazu. Provaz musí být silnější a nesmí řezat, když se náhodou omotá kolem něčí ruky. Provaz přivažte k díře, provrtané na konci topora nebo k oku (lépe látkovému či koženému), pevně přišroubovanému na konci topora. Koule musí být jen jedna. Také se vyplatí si konec topora pro jistotu vypolstrovat. Kouli můžete ozdobit děsivými hroty vyřezanými z molitanu (nejlépe hustého, tmavě šedého). Přilepte je chemoprenem a počítejte, že se občas utrhnou.

Topor bijáku rozšiřte stejně jako u palice (viz výše) a opravdu nevynechejte poutko (koule se ráda pevně na namotá na nepřítelovu zbraň a ten pak může mít tendenci vyškubnout vám biják z ruky).

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.